Bišonci

Bišonci-Jak je vidím já

14. května 2011 v 15:53 | Karolínka

Bišonek je bílý,jeho srst je jak od ovečky (beránka).O jeho srst se musí pečlivě pečovat!Má citlivé ouška a (kůži)..proto je nutné bišonkovi dávat dobré krmivo.Bišonka můžou mít i alergici,astmatici,protože jeho srst nepadá což je jedním z mála ras.Je vhodný do města a s dětmi problém nemá.Dělíme ho na kategorie Frisé a Kadeřavý..Bišonek je aktivní,rád si pohraje,vítá a hlasitě štěká.Bišonci jsou malincí pejsci vhodní do společnosti.Kategorie je Společenští psi

Info o bišonkovi větší a více odborné najdete v časopise psí kusy za 35 Kč.mám ho doma je bezva!!.)

Článek je zakázano kopírovat,jak celek tak jen nějaké části,pleme psů (oddělovač) nekopírujte jinak nahlásím adminům

Bišonci-Info

26. března 2011 v 21:51 | Karolínka
Bišonek jinak také Bišon nebo Bichon à poil frisé je malý inteligentní, chundelatý pejsek s nadýchanou, jemnou bílou srstí. Je malý, veselý a velmi hravý. Pochází z Francie a Belgie.

[editovat] Historie

Existují i zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali už za vlády egyptské královny Kleopatry (69 - 30 př. n. l.) která jich prý pár sama měla. Dokazuje to i vypodobení na egyptských sarkofázích.
Odborníci se shodují, že nejčastěji a nejdříve se objevovali ve Středozemí. Jisté však je, že se objevovali v době renesance (14. - 16. století) v Itálii, kde se stali vyhledávanými miláčky tamější šlechty. Na přelomu 16. a 17. století byli po francouzské invazi odvezeni jako trofej do Francie. Již za vlády Františka I. (1515 - 1547) byli velmi populární. Ale asi největší úspěch získal bišonek v letech 1574 - 1589 za vlády Jindřicha III. z Valois, protože sám král byl jedním z největších obdivovatelů toho plemene. Miloval své bišonky natolik, že museli být všude s ním. Nosil je prý v košíčcích, které měl zvláště upravené, se stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstaly pozadu. Bišonci byli bezmezně hýčkáni, opečováváni a rozmazlováni. Je možné, že zde vzniklo jejich jméno bichonne, které v překladu znamená hýčkat, krášlit. Období francouzské revoluce znamenalo pro bišonky obrovský zlom. Rázem se tito ,,šlechtičtí psi" ocitli na ulici, odkázáni sami na sebe. A tak se brzy tito psi stali společníky různých kejklířu a flašinetářů, kteří v nich objevili jejich temperament pro veselé kousky. Bišonci tak celkem velmi dobře zvládli přechod z paláce na ulici. Vzestup i pád se opakoval. Když se k moci dostal Napoleonův synovec Napoleon III. (1808-1873), popularita bišonků opět stoupla. Po jeho svržení se bišonek znovu stal "psem ulice" a zůstal jím v podstatě až do počátku dvacátého století. I když jim nebyl osud příznivě nakloněn, bišonci byli všude vítáni pro jejich přirozenou inteligenci. Po první světové válce byli "znovu objeveni". Několik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky tohoto plemene a pokusili se vypracovat chovatelský program.
Jejich snažení přineslo úspěchy, po první světové válce bišonek získal status ušlechtilého psa a dnes ho jako plemeno uznávají všechny světové chovatelské organizace.
wikepidie
 
 

Reklama